RBSD | Reálná Sebeobrana a Atletická Báze



Menu Button
Gabe Suarez
Rychlá reakce je dobrá, ale být o krok napřed je ještě lepší.
Gabe Suarez
    ČLÁNKY | NÁVODY

Příprava na střet - Přístup k tréninku


V tomto článku chci trochu blíže popsat náš pohled na trénink sebeobrany. Zejména se chci věnovat problematice sportovního boje a sebeobrany, tedy samotnému fyzickému střetu. Není cílem tohoto článku "uvádět věci na pravou míru", nebo se snažit nalézt nejlepší přístup k tréninku. Jde spíše o to, aby případní zájemci měli možnost lépe porozumnět našemu pohledu na věc a mohli se tak léle rozhodnout, jestli je RBSD Olomouc opravdu pro ně to pravé, nebo vyzkouší raději jiný oddíl v okolí.

Trénink sebeobrany sebou nese jeden veliký problém, a to je nemožnost vyzkoušet si ty nejúčinnější techniky jinak, než ve skutečném střetu, kdy je příliš pozdě na to zjistit, že tam ještě něco málo schází. Celý problém spočívá v tom, že není možné v žádné formě cvičného boje požívat techniky jako kopy do rozkroku, údery na krk, strčit soupeři prsty do očí, nebo mu jeho prsty zlomit atd. Ale každý systém sebeobrany tyto typy útoků používá.

Tony Blauer, zakladatel S.P.E.A.R. systému, řekl: "Jak chcete věřit něčemu co si nemůžete odspárovat?" Toto je pro nás naprosto klíčová věta. Často slyšíte, že sebeobrana a sportovní boj si nemají co nabídnout, že jsou to naprosto odlišné světy. Nebo, že se v tomto stylu nedá spárovat, protože techniky jsou zaměřené na zabití nebo zmrzačení protivníka. To ale znamená, že si je pravděpodobně žádný student v klubu doposud nevyzkoušel a pravděpodobně ani trenér nemá příliš mnoho zušeností s tím, jak daná technika nebo přístup funguje (rozumnějte za jak dlouho útočník zemřel atd.).

Jediné prostředí, kde si můžeme naše zkušenosti vyzkoušet proti někomu, kdo nám klade odpor a snaží se nás porazit, tak jako mi jeho, je nějaká forma boje s pravidly. Není nutné držet se přesně stanovených pravidel té či oné organizace. Spíše jde o to nastavit pravidla tak, aby studenti nebyli vystaveni možnostem zbytečného zranění. Když se podíváte na pravidla různých MMA (Mixed Martial Arts) oragnizací, tak velice dobře splňují to, co bychom od takového sparringu čekali.

Nelze říci, že jakákoliv plnokontaktní disciplína je vhodnější pro sebeobranu více, než klub kde se věnují sebeobraně v první řadě. Ale je nutné dodat, že forma sportovního boje je naprosto nezbytná pro trénink sebeobrany. Jak bychom jinak zjistili, jaké to je, když protivník dělá maximum pro to nás porazit. Jak jinak bychom otestovali sami sebe a zjistili, kde a jaké máme mezery a jak jsme na tom s psychikou. Je v celku jedno, jestli se jedná o zápas na zemi, box nebo MMA. Z každé takové disciplíny se dá udělat efektivní systém pro reálnou sebeobranu tím, že změníme cíle úderů, nenecháme soupeře se vzdát a techniku dokončíme, atd. Vše ostatní již máme v sobě ze sportovního boje - rychlost, načasování, kondici, práci se soupeřovým tělem, odolnost proti úderům, atp. Příkladem může být například Rodina Gracie - Brazilian Jiu Jitsu. Ti používali stejné techniky v boji na ulici Rio De Janeira stejně jako v ringu nebo v kleci.

Sparringem na sportovní bázi získává student důvěru ve své schopnosti. Jestliže vám dané techniky fungují a vy jste schopni s nimi obstát ve cvičném boji, nebo navíc porazit někoho, kdo je od přírody větší a silnější, budete si věřit mnohem více, než když budete výborní při práci na lapách. Budujete to, čemu se říká „Psychological Armour“ – sebedůvěru založenou na vašich schopnostech ne jen na domněnkách.

Jedna věc zde ale chybí. A tu zase musíme hledat v systémech reálné sebeobrany. A to je oblast taktiky, psychologie pro sebeobranu a další věci. Dobře připravený sportovec je výborný materiál pro tohle studium. Protože když udělá chybu v taktice a předkonflitní fázi, vždy se může uchýlit ke svému záložnímu plánu - tomu co má tolikrát ověřené ze sportovního boje. Jestliže "sportovec" modifikuje techniky tak, aby byly více orientované na reálný boj, nacvičí a zažije taktické situace, je z našeho pohledu výborně připraven na fyzický střet.



10.08.2011 • Martin Mikolášek